Nastal čas ohlédnutí se, bilancování, plánování. Pro mě v posledních letech hlavně hlubokých díků. A tohle je přesně ta chvíle upřímné vděčnosti za všechno, co mi uplynulý rok přinesl. Byl to rok plný tvrdé práce odměněné spokojeností a vírou, že když šlapete do pedálů, nemůže se stát nic jiného než že jedete. A správně nastavená jízda je proces plnění snů a dosahování cílů. Vždycky po malých dávkách. Protože co získáte ve velkém a snadno nevydrží dlouho. Dřív jsem zmateně chtěla všechno, hned, zadarmo a život se mi rozpadal pod rukama. Po čtyřicítce jsem přes průsery a zklamání dospěla k tomu, že malé, jasně definované kroky vedou k velkým cílům, postupně. Významné úspěchy se skládají z nepatrných, a ty není radno opomíjet. Všechny, zejména ty okem neviditelné je fajn mít zapsané. A ty nehmatatelné si vyfotit. Vlastně zaznamenat všechno, co se podařilo i nepovedlo. To je otevřená cesta kupředu. Jen tak dostanete bezpečně pod kontrolu vlastní život. Technika zázraku nefunguje b...
To, že jsem značně výrazná osoba mi začalo docházet někdy kolem sedmého roku života. Že je má mluva vysokokadenční a dala by se přirovnat k MG 42 /1500 slov za minutu/ je zřejmé na první dobrou. Volume mám až moc doprava. Tak nějak celkově mi genom zajistil velice výrazný zjev. Mám krásné vlasy a zuby, jsem dobře stavěná (pozn. mého muže) v překladu jsem mohutná, moje ramena jsou širší než leckerá, pravdu, většina mužských. Mám snědou pleť, plné rty a hlavu nabušenou dobrými nápady a taky jsem vtipná. K tomu dvakrát řízlé břicho, aby se moje holky dostaly na svět a po každé z nich mi zůstalo 10kg navíc. Mám záštipce na zádech a boky jak dva žoky. Podbradky dva až tři podle měsíčního cyklu. No a co? Že jsme tím o čem si myslíme že jsme se popsaly stohy papírů, o to hůř, když si o sobě vytvoříme mylnou představu z toho co slýcháme na svou adresu. Tedy žena s rameny jak závozník nemůže třeba....doplňte si... V mém případě zněla moudrá doporučení mých blízkých " do televize jsi moc...