Sebeobraz

Před pár dny jsem seděla s krásnou a úspěšnou ženou, která svým příběhem také přispěla do mé aktuální knihy Síla úspěchu, DOKÁŽETE VÍC. Zdravím tě, Aničko :-). Mimo práci spolu mluvíme i o životě. Slyšela jsem od ní velmi silná slova, kterými ji do života znamenitě vybavil její tatínek. Byla to vyjádření chvály, podpory a obdivu. Ano, otec ji už v šesti letech obdivoval, fandil jí a tím odstartoval její úspěšnou životní cestu. Slova, která ji v kombinaci s její pílí a cílevědomostí přinesla mnohem víc než , jak mi řekla, sama očekávala.

Takových potvrzení mých dlouholetých studií a zkušeností z výchovy a koučinku jsem slyšela desítky, možná stovky, funguje to. 
Pokud si odnášíme pokřivený sebeobraz už z dětství, bude namáhavé, pro někoho takřka nemožné jej narovnat.
Všechno, co se o sobě během dětských let dozvídáme, ukládáme do naší mentální ( nevědomí a paměť) a emoční banky (pocity a prožívání). Zjednodušeně, máme v hlavě katalog přesvědčení, ve kterém denně listujeme. A říkáme si – tohle je moc drahé, na to nikdy mít nebudu. V tomhle bych vypadala jako strašidlo. Ten chlap se mi líbí, ale nemám na něj. Chtěl bych víc cestovat a poznávat svět, ale doma říkali, že venku je to nebezpečné, ať radši sedím na zadku a jsem ráda za to co mám.

Ach, úplně mi naskakuje husí kůže. Jak se našim rodičům podařilo vytvořit z nás nádoby plné strachu a nedůvěry. Jak my, ačkoliv stejně jako naši rodiče cíleně nechceme, jenže podvědomě načrtáváme téměř identické myšlenkové vzorce do hlav svých dětí. A z těch si děti tvoří vlastní sebeobraz. Sleduji rodičovské chování všude kolem sebe, mám vlastně non stop zapnuté senzory, a bije mi do očí podrážděnost, tlak na výkon a nesoustředěnost. A děti nerozumí našim náladám, nezvládají naše požadavky a chybí jim naše přítomnost. Přitom co víc než lásku, podporu a pozornost, které jsou zadarmo, můžeme svým dětem dát. Do života nejvíc! Mylím na to každý den. Zkoučím se znovu a znovu.

A jestli to dělám dobře, vidím na odměnách, které od svých dětí dostávám💕💕💕