Přeskočit na hlavní obsah

Trend Setter

Trend setter

Jedna moje kamarádka mi nedávno řekla, že jsem pro ní vždycky byla trend setter. Aha. Mně hned naskočili psi, Anglický setr, Gordon setr, ale trend setter, ehm. Naštěstí pokračovala a vysvětlovala, že se ode mne učí co mě zná. Že dodnes miluje naše rozpravy, jak jako vím co frčí, jaký mám přehled, co je důležitý a co ne, co se nosí a tak. Že by si taky chtěla umět vydyzajnovat život jako já /to je divný a ošklivý, takže vydesignovat?/. 
Jak jsem nečekala takový vyznání, úplně mě tím zabila. Měla jsem co dělat, aby neukápla slza. Pak jsem začala přemýšlet, jestli si opravdu zaslouží být někým , kdo udává tón, směr, krok.... Taky o tom, čím jsem si mohla vysloužit tohle oslovení. Vyšlo mi, že to bude nastavením mysli. Existují lidé motory, jako já, pořád blafají, táhnou, potřebují být v pohybu, poznávat, učit se, posouvat se kupředu, vzdělávat se, obohacovat sebe i druhé. Pohyb a poznání je moje přirozenost. Potřebuji vědět. Ideálně všechno o všem. A miluji makat. Což, teď už chápu, všechno tohle některé mé přátelé v životě i na sociálních sítích odrazuje. Nestojí o komplikovanost a dril. Rozhodla jsem se, že uberu plyn, v myšlení zjemním a komunikaci zjednoduším a budu psát a postovat co vás zajímá a může bavit, neurazí, nezatěžká a neužene.
Dneska se vámi chci podělit, ne o horské líčení, nejsem Deli, ale o nový trend focení se - selfie už totiž vůbec nefrčí - teď je v kurzu plandid. Plánovaná fotka, jakože vás někdo cvakne, a vy předstíráte, že o focení netušíte :-D. Pochopitelně si všichni tvoří plandid z 99% sami. Postup je jednoduchý - timining - strike a pose - no interest /jen jako/ a hotovo. Jenže, ta dřina na cvičišti, než plandid vychytáte. Ovšem stojí za to, když nechcete podvádět s faceapp a dalším žehlením a stínovaním obličeje a ořezáváním těla. Na začátku je s plandid celkem i prča.
Já třeba nevěděla, že nemám krk, ale místo něj sedm brad. Taky, že mi zmizel pas a na břiše místo obráceného lavóru mám jednu velkou kynutou buchtu. Tu vám musím ukázat, nejradši bych se o ní i podělila. Má buchta je velmi aktuální. Jmenuje se, Jak snědla sedm jidášů a celý
mazanec! 
P.S. a navíc trochu podvádím, kuk... :-D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Osmnáctiny

Osmnáctiny. Tenkrát to byl rok zkušební a přezkušovací. Maturita jedna radost, přijímačky na vysokou levou zadní. První velká zklamání. Konec lásky. Konec přátelství. Oficiálně dospělá, přitom malá holka, která neměla ponětí o čem to celé bude. Těšila jsem se na to co mě čeká a zároveň se bála, jestli zvládnu být dospělá a samostatná. Měla jsem vždycky cíle. Toužila jsem po bezpečí, po lásce, úspěchu a uznání. Za další roky života jsem se nadělala spousty konin, na mnohé z nich jsem radši zapomněla. Co jsem však měla na paměti stále byly moje cíle. Lásku jsem dostala opravdickou, abych ji na skoro čtrnáct let ztratila. Jenže proto, že byla opravdická,  byla i trpělivá. Vrátila se s obrovskou intenzitou do mého života, když jsem ji potřebovala nejvíc. Přinesla sebou bezpečí. Díky ní zažívám úspěch a každý den pro mě má můj muž slova uznání. Už osmnáct let. Poprvé se mu podařilo přitáhnout mou pozornost na Vodnářské párty 2000. Na horoskopoakci našeho mateřského rádia Evropa 2. Už ...

2017, děkuji

Ten 2017 byl živý rok. Začal rozladěním a potom už přinášel jen krásná poznání, zkušenosti, zážitky, potvrzení i dospělé a zralé změny. Děkuji.  Zakusila jsem hned v prvních měsících roku 2017 co znamená pracovat s lhářem a darmožroutem. Jaký je to pocit, když vám vytuní skvěle fungující firmu, kterou hýčkáte jako vlastní dítě. Že to je zkušenost k nezaplacení. Že kdo tohle nezažil, jakoby nepodnikal. A zklamání a vztek jsou silné emoce, notabene když přijdou současně. Děkuji. Ten 2017 přinesl poznání, že osudová láska, když je trpělivá, neztrácí na intenzitě a trvá už sedmnáct let. Že opravdických mužů je zoufale málo a ten můj se mi nezdá. Děkuji. Že děti jsou odrazem našich myšlenek a činů a ty moje holky prospívají, rozvíjejí svou osobitost a rostou z nich slušní lidé. Děkuji. Potvrdilo se mi jsem, že mám rodinu, která je sice praštěná, ale silná a milující. Okruh přátel se zúžil na minimum, zůstali ti skuteční, bezpodmíneční. Že hodina ráno s milovaným psem venku je lék ...

Musí vás to bavit

Baví mě hledat a zkoušet nové věci... Baví mne učit se a pracovat s úspěšnými a pro nejlepší. V dospělosti mi trvalo dvacet let, než jsem se našla. Říkám tomu, že jsme spala. A já spala zhruba od dvaadvaceti. Místy se budila a tápala. Občas tápání moc bolelo, vždycky mne stálo spoustu sil a energie, některá přátelství, taky lásku a dost peněz. Procitla jsem někde kolem dvaačtyřicítky. Do doby, než se tak stalo a já pochopila sama sebe, mi bylo akademické vzdělání – pedagogika, psychologie, komunikační studia a tvůrčí psaní k pramalému užitku. Nebyla jsem schopná využít svůj vnitřní potenciál na maximum. Nasbírané vědomosti, přirozený talent, získané zkušenosti a vypilované schopnosti spojit ve smysluplnou činnost. Jednoduše  jsem nevěděla, jak na to a co doopravdy chci.  Všechno přišlo, když jsme natáčeli tv pořad Na Plac! a já se poprvé setkala s koučinkem. Okamžitě jsem se začala učit profesionálně koučovat. Tehdy se uvnitř mne otevřely ty správné myšlenkové kan...