Přeskočit na hlavní obsah

Po malých krocích dokážete víc

Nastal čas ohlédnutí se, bilancování, plánování. Pro mě v posledních letech hlavně hlubokých díků. A tohle je  přesně ta chvíle upřímné vděčnosti za všechno, co mi uplynulý rok přinesl. Byl to rok plný tvrdé práce odměněné spokojeností a vírou, že když šlapete do pedálů, nemůže se stát nic jiného než že jedete. A správně nastavená jízda je proces plnění snů a dosahování cílů. Vždycky po malých dávkách. Protože co získáte ve velkém a snadno nevydrží dlouho. Dřív jsem zmateně chtěla všechno, hned, zadarmo a život se mi rozpadal pod rukama. Po čtyřicítce jsem přes průsery a zklamání dospěla k tomu, že malé, jasně definované kroky vedou k velkým cílům, postupně. Významné úspěchy se skládají z nepatrných, a ty není radno opomíjet. Všechny, zejména ty okem neviditelné je fajn mít zapsané. A ty nehmatatelné si vyfotit. Vlastně zaznamenat všechno, co se podařilo i nepovedlo. To je otevřená cesta kupředu. Jen tak dostanete bezpečně pod kontrolu vlastní život.
Technika zázraku nefunguje bez toho, abyste měli upřímně zdokumentováno o co vám doopravdy jde.
Můj systém morálních hodnot přijme pouze omezené množství kompromisů, potřebuji se rozhodovat svobodně a být s lidmi jejichž žebříček hodnot je podobný mému. Takže 2018 jsem vděčná za Lásku, zdraví, štěstí a svobodu v pracovním životě a ty, kteří se mnou žijí a pracují na stejných vizích. Za radost ze života, kterou mi všechno na čem tvrdě makám přináší. Za nové přátele, podněty a zkušenosti. Za to, že současní přátelé zůstávají stejní. Za všechnu opravdovou podporu od vás.
Přeju vám všem do roku 2019 zdravý rozum, otevřenou mysl i srdce, tah na branku, mnoho sil a hlavně lásku. Pozor, důležité: buďte sami sebou za každého počasí.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Osmnáctiny

Osmnáctiny. Tenkrát to byl rok zkušební a přezkušovací. Maturita jedna radost, přijímačky na vysokou levou zadní. První velká zklamání. Konec lásky. Konec přátelství. Oficiálně dospělá, přitom malá holka, která neměla ponětí o čem to celé bude. Těšila jsem se na to co mě čeká a zároveň se bála, jestli zvládnu být dospělá a samostatná. Měla jsem vždycky cíle. Toužila jsem po bezpečí, po lásce, úspěchu a uznání. Za další roky života jsem se nadělala spousty konin, na mnohé z nich jsem radši zapomněla. Co jsem však měla na paměti stále byly moje cíle. Lásku jsem dostala opravdickou, abych ji na skoro čtrnáct let ztratila. Jenže proto, že byla opravdická,  byla i trpělivá. Vrátila se s obrovskou intenzitou do mého života, když jsem ji potřebovala nejvíc. Přinesla sebou bezpečí. Díky ní zažívám úspěch a každý den pro mě má můj muž slova uznání. Už osmnáct let. Poprvé se mu podařilo přitáhnout mou pozornost na Vodnářské párty 2000. Na horoskopoakci našeho mateřského rádia Evropa 2. Už ...

2017, děkuji

Ten 2017 byl živý rok. Začal rozladěním a potom už přinášel jen krásná poznání, zkušenosti, zážitky, potvrzení i dospělé a zralé změny. Děkuji.  Zakusila jsem hned v prvních měsících roku 2017 co znamená pracovat s lhářem a darmožroutem. Jaký je to pocit, když vám vytuní skvěle fungující firmu, kterou hýčkáte jako vlastní dítě. Že to je zkušenost k nezaplacení. Že kdo tohle nezažil, jakoby nepodnikal. A zklamání a vztek jsou silné emoce, notabene když přijdou současně. Děkuji. Ten 2017 přinesl poznání, že osudová láska, když je trpělivá, neztrácí na intenzitě a trvá už sedmnáct let. Že opravdických mužů je zoufale málo a ten můj se mi nezdá. Děkuji. Že děti jsou odrazem našich myšlenek a činů a ty moje holky prospívají, rozvíjejí svou osobitost a rostou z nich slušní lidé. Děkuji. Potvrdilo se mi jsem, že mám rodinu, která je sice praštěná, ale silná a milující. Okruh přátel se zúžil na minimum, zůstali ti skuteční, bezpodmíneční. Že hodina ráno s milovaným psem venku je lék ...

Musí vás to bavit

Baví mě hledat a zkoušet nové věci... Baví mne učit se a pracovat s úspěšnými a pro nejlepší. V dospělosti mi trvalo dvacet let, než jsem se našla. Říkám tomu, že jsme spala. A já spala zhruba od dvaadvaceti. Místy se budila a tápala. Občas tápání moc bolelo, vždycky mne stálo spoustu sil a energie, některá přátelství, taky lásku a dost peněz. Procitla jsem někde kolem dvaačtyřicítky. Do doby, než se tak stalo a já pochopila sama sebe, mi bylo akademické vzdělání – pedagogika, psychologie, komunikační studia a tvůrčí psaní k pramalému užitku. Nebyla jsem schopná využít svůj vnitřní potenciál na maximum. Nasbírané vědomosti, přirozený talent, získané zkušenosti a vypilované schopnosti spojit ve smysluplnou činnost. Jednoduše  jsem nevěděla, jak na to a co doopravdy chci.  Všechno přišlo, když jsme natáčeli tv pořad Na Plac! a já se poprvé setkala s koučinkem. Okamžitě jsem se začala učit profesionálně koučovat. Tehdy se uvnitř mne otevřely ty správné myšlenkové kan...