Přeskočit na hlavní obsah

Musí vás to bavit

Baví mě hledat a zkoušet nové věci...
Baví mne učit se a pracovat s úspěšnými a pro nejlepší. V dospělosti mi trvalo dvacet let, než jsem se našla. Říkám tomu, že jsme spala. A já spala zhruba od dvaadvaceti. Místy se budila a tápala. Občas tápání moc bolelo, vždycky mne stálo spoustu sil a energie, některá přátelství, taky lásku a dost peněz. Procitla jsem někde kolem dvaačtyřicítky. Do doby, než se tak stalo a já pochopila sama sebe, mi bylo akademické vzdělání – pedagogika, psychologie, komunikační studia a tvůrčí psaní k pramalému užitku. Nebyla jsem schopná využít svůj vnitřní potenciál na maximum. Nasbírané vědomosti, přirozený talent, získané zkušenosti a vypilované schopnosti spojit ve smysluplnou činnost. Jednoduše jsem nevěděla, jak na to a co doopravdy chci. Všechno přišlo, když jsme natáčeli tv pořad Na Plac! a já se poprvé setkala s koučinkem. Okamžitě jsem se začala učit profesionálně koučovat. Tehdy se uvnitř mne otevřely ty správné myšlenkové kanály a navíc jsem objevila dar - vidím, citím a vnímám signály v lidském chování a vyjadřování, které jsou ostatním skryté. Od té doby dokáži se svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi skvěle zacházet. Umím zvládat emoce. Mnohem lépe ovládám sama sebe. Věřím si a nestydím se prodat své dovednosti a pochválit se klidně i veřejně. S mým prozřením se najednou sepnula jasná vnímavost a mně se děsně ulevilo. Konečně jsem věděla, co chci. Pochopila jsem, co mne baví. Tehdy jsem uvěřila, že mě čekají velké věci, a že si můžu zároveň hezky žít a splnit životní sen – být prospěšná ostatním lidem. I vy totiž můžete dělat to co máte rádi, stejně jako já! Musí vás to bavit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jdu si dát dvacet

Jdu si dát dvacet Už Winston Churchill věděl, že spánek je nejdůležitější potrava pro mozek. Měl odpoledního šlofíka tak vychytaného, že po sklence brandy na sebe natáhl pyžamo a zavrtal se do pěří, jako by měl před sebou noc. Jelikož byl pan Churchill moudrý člověk, věděl, že krátký spánek = rychlý restart mozku.  Dneska to můžeme porovnat s tím, jak pracuje počítač. Když začne být pomalý a jeho odezvy jsou zdlouhavé, je čas na restart. Po restartu je pak všechno tak rychlé, jak má být. Mozek je v tomto ohledu podobný. Když usnete, byť krátkou chvíli, je možné hned zaznamenat přínosy v několika oblastech,  zejména rychlý nával pozornosti a vyjasnění mysli . Můžete toho využít během dne, pozdě v noci či před důležitým úkolem nebo zkouškou, zejména tam, kde potřebujete trochu extra rychlosti pro vaše reflexy.  Když kotle kávy, jídlo a cola nezabírají, naopak, kafe a cola vás dehydruje a jídlo uzemní, pěti až dvaceti minutové „drcnutí“ vás refrešne a znovu přivede hlavu k životu

Po malých krocích dokážete víc

Nastal čas ohlédnutí se, bilancování, plánování. Pro mě v posledních letech hlavně hlubokých díků. A tohle je  přesně ta chvíle upřímné vděčnosti za všechno, co mi uplynulý rok přinesl. Byl to rok plný tvrdé práce odměněné spokojeností a vírou, že když šlapete do pedálů, nemůže se stát nic jiného než že jedete. A správně nastavená jízda je proces plnění snů a dosahování cílů. Vždycky po malých dávkách. Protože co získáte ve velkém a snadno nevydrží dlouho. Dřív jsem zmateně chtěla všechno, hned, zadarmo a život se mi rozpadal pod rukama. Po čtyřicítce jsem přes průsery a zklamání dospěla k tomu, že malé, jasně definované kroky vedou k velkým cílům, postupně. Významné úspěchy se skládají z nepatrných, a ty není radno opomíjet. Všechny, zejména ty okem neviditelné je fajn mít zapsané. A ty nehmatatelné si vyfotit. Vlastně zaznamenat všechno, co se podařilo i nepovedlo. To je otevřená cesta kupředu. Jen tak dostanete bezpečně pod kontrolu vlastní život. Technika zázraku nefunguje bez t

Největší moderátorka na světě aneb jak se staví sebevědomí

To, že jsem značně výrazná osoba mi začalo docházet někdy kolem sedmého roku života. Že je má mluva vysokokadenční a dala by se přirovnat k MG 42 /1500 slov za minutu/ je zřejmé na první dobrou. Volume mám až moc doprava. Tak nějak celkově mi genom zajistil velice výrazný zjev. Mám krásné vlasy a zuby, jsem dobře stavěná (pozn. mého muže) v překladu jsem mohutná, moje ramena jsou širší než leckerá, pravdu, většina mužských. Mám snědou pleť, plné rty a hlavu nabušenou dobrými nápady a taky jsem vtipná. K tomu dvakrát řízlé břicho, aby se moje holky dostaly na svět a po každé z nich mi zůstalo 10kg navíc. Mám záštipce na zádech a boky jak dva žoky. Podbradky dva až tři podle měsíčního cyklu. No a co? Že jsme tím o čem si myslíme že jsme se popsaly stohy papírů, o to hůř, když si o sobě vytvoříme mylnou představu z toho co slýcháme na svou adresu. Tedy žena s rameny jak závozník nemůže třeba....doplňte si... V mém případě zněla moudrá doporučení mých blízkých " do televize jsi moc