zápisník zhýralé matky

Jsem srozuměná s tím, že od šedásátých let minulého století stoupal trend super štíhlosti až vychrtlosti. Nelíbí se mi to. Stovky let bylo normální vypadat normálně. Co víc, ženy vypadaly tak jak chtěly. Média je netlačila k nepřirozenosti a jedlo se všechno co kolem rostlo nebo pobíhalo. Nikdo nesnídal vatovou tyčinku na čištění uší a nevečeřel slupku od kedlubny. Já to mám stejně. Miluji jídlo a vaření. V životě potřebuji být šťastná, obklopená tím co miluji a co mi chutná a baví. Naštěstí mě baví i pohyb. Takže částečně své hodování kompenzuji sportem. Jasně, mohla bych mít o faldík míň, ale proč. Nejsme tlustá a nikdy nebudu, jsem kus. Radši reguluji, kompenzuji, debužíruji a užívám si života se vším co přináší. Nemám strhané rysy ve tváři, v důsledku stresu z toho, že něco nesmím. Nejsem podrážděná kvůli zoufalému nenažrání se. Vejdu se v pohodě do vel. 42. Hlavně mám v životě to co chci, po čem toužím a to je daleko víc než šestatřicítka velikost, nedostatek energie a soustav