Osmnáctiny. Tenkrát to byl rok zkušební a přezkušovací. Maturita jedna radost, přijímačky na vysokou levou zadní. První velká zklamání. Konec lásky. Konec přátelství. Oficiálně dospělá, přitom malá holka, která neměla ponětí o čem to celé bude. Těšila jsem se na to co mě čeká a zároveň se bála, jestli zvládnu být dospělá a samostatná. Měla jsem vždycky cíle. Toužila jsem po bezpečí, po lásce, úspěchu a uznání.
Za další roky života jsem se nadělala spousty konin, na mnohé z nich jsem radši zapomněla. Co jsem však měla na paměti stále byly moje cíle. Lásku jsem dostala opravdickou, abych ji na skoro čtrnáct let ztratila. Jenže proto, že byla opravdická, byla i trpělivá. Vrátila se s obrovskou intenzitou do mého života, když jsem ji potřebovala nejvíc. Přinesla sebou bezpečí. Díky ní zažívám úspěch a každý den pro mě má můj muž slova uznání. Už osmnáct let. Poprvé se mu podařilo přitáhnout mou pozornost na Vodnářské párty 2000. Na horoskopoakci našeho mateřského rádia Evropa 2. Už tenkrát byl neskutečně vtipnej. O našem seznámení říká, že mě měl "vyhlídnutou" delší dobu a jen tak obcházel. Ten večer mne sbalil ve velkém stylu. Zhruba za hodinu od prvního ahoj mně okusoval ucho! Za další hodinu doprovázel domů. A nějak se mu nedařilo odejít. Jako jeden z mála se nezalekl mojí atomové energie. Milovali jsme se od prvního dne. Divoce a vesele. Po třech letech přišel rozhodující zlom a pauza. Věděli jsme o sobě celou dobu. Pořád to tam bylo. A je naštestí dodnes. Baví mě to s mým statným blížencem. Jen tak něco ho nerozladí. Vlastně jo. Nedej bože, aby se na mě někdo křivě podíval! Ochraňuje mě. Jsem s ním v bezpečí. Fandí mi. Zajímám ho. Bavím ho. Jsem jeho hvězda. Má výdrž, můj vytrvalec. Je to borec. Pořád kluk. Přitom chlap. Je v něm síla, dobro a klid. Má velký srdce, šikovný ruce a chytrou hlavu. Neznáme nudu. Máme spoustu lásky. Mám spoustu jeho času a on mého. Máme ohromný štěstí, že se máme už osmnáct let.💗
Nastal čas ohlédnutí se, bilancování, plánování. Pro mě v posledních letech hlavně hlubokých díků. A tohle je přesně ta chvíle upřímné vděčnosti za všechno, co mi uplynulý rok přinesl. Byl to rok plný tvrdé práce odměněné spokojeností a vírou, že když šlapete do pedálů, nemůže se stát nic jiného než že jedete. A správně nastavená jízda je proces plnění snů a dosahování cílů. Vždycky po malých dávkách. Protože co získáte ve velkém a snadno nevydrží dlouho. Dřív jsem zmateně chtěla všechno, hned, zadarmo a život se mi rozpadal pod rukama. Po čtyřicítce jsem přes průsery a zklamání dospěla k tomu, že malé, jasně definované kroky vedou k velkým cílům, postupně. Významné úspěchy se skládají z nepatrných, a ty není radno opomíjet. Všechny, zejména ty okem neviditelné je fajn mít zapsané. A ty nehmatatelné si vyfotit. Vlastně zaznamenat všechno, co se podařilo i nepovedlo. To je otevřená cesta kupředu. Jen tak dostanete bezpečně pod kontrolu vlastní život. Technika zázraku nefunguje bez t
Komentáře
Okomentovat