Přeskočit na hlavní obsah

Osmnáctiny

Osmnáctiny. Tenkrát to byl rok zkušební a přezkušovací. Maturita jedna radost, přijímačky na vysokou levou zadní. První velká zklamání. Konec lásky. Konec přátelství. Oficiálně dospělá, přitom malá holka, která neměla ponětí o čem to celé bude. Těšila jsem se na to co mě čeká a zároveň se bála, jestli zvládnu být dospělá a samostatná. Měla jsem vždycky cíle. Toužila jsem po bezpečí, po lásce, úspěchu a uznání.
Za další roky života jsem se nadělala spousty konin, na mnohé z nich jsem radši zapomněla. Co jsem však měla na paměti stále byly moje cíle. Lásku jsem dostala opravdickou, abych ji na skoro čtrnáct let ztratila. Jenže proto, že byla opravdická,  byla i trpělivá. Vrátila se s obrovskou intenzitou do mého života, když jsem ji potřebovala nejvíc. Přinesla sebou bezpečí. Díky ní zažívám úspěch a každý den pro mě má můj muž slova uznání. Už osmnáct let. Poprvé se mu podařilo přitáhnout mou pozornost na Vodnářské párty 2000. Na horoskopoakci našeho mateřského rádia Evropa 2. Už tenkrát byl neskutečně vtipnej. O našem seznámení říká, že mě měl "vyhlídnutou" delší dobu a jen tak obcházel. Ten večer mne sbalil ve velkém stylu. Zhruba za hodinu od prvního ahoj mně okusoval ucho! Za další hodinu doprovázel domů. A nějak se mu nedařilo odejít. Jako jeden z mála se nezalekl mojí atomové energie. Milovali jsme se od prvního dne. Divoce a vesele. Po třech letech přišel rozhodující zlom a pauza. Věděli jsme o sobě celou dobu. Pořád to tam bylo. A je naštestí dodnes. Baví mě to s mým statným blížencem. Jen tak něco ho nerozladí. Vlastně jo. Nedej bože, aby se na mě někdo křivě podíval! Ochraňuje mě. Jsem s ním v bezpečí. Fandí mi. Zajímám ho. Bavím ho. Jsem jeho hvězda. Má výdrž, můj vytrvalec. Je to borec. Pořád kluk. Přitom chlap. Je v něm síla, dobro a klid. Má velký srdce, šikovný ruce a chytrou hlavu. Neznáme nudu. Máme spoustu lásky. Mám spoustu jeho času a on mého. Máme ohromný štěstí, že se máme už osmnáct let.💗

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Největší moderátorka na světě aneb jak se staví sebevědomí

To, že jsem značně výrazná osoba mi začalo docházet někdy kolem sedmého roku života. Že je má mluva vysokokadenční a dala by se přirovnat k MG 42 /1500 slov za minutu/ je zřejmé na první dobrou. Volume mám až moc doprava. Tak nějak celkově mi genom zajistil velice výrazný zjev. Mám krásné vlasy a zuby, jsem dobře stavěná (pozn. mého muže) v překladu jsem mohutná, moje ramena jsou širší než leckerá, pravdu, většina mužských. Mám snědou pleť, plné rty a hlavu nabušenou dobrými nápady a taky jsem vtipná. K tomu dvakrát řízlé břicho, aby se moje holky dostaly na svět a po každé z nich mi zůstalo 10kg navíc. Mám záštipce na zádech a boky jak dva žoky. Podbradky dva až tři podle měsíčního cyklu. No a co? Že jsme tím o čem si myslíme že jsme se popsaly stohy papírů, o to hůř, když si o sobě vytvoříme mylnou představu z toho co slýcháme na svou adresu. Tedy žena s rameny jak závozník nemůže třeba....doplňte si... V mém případě zněla moudrá doporučení mých blízkých " do televize jsi moc...
Okomentovat
Další informace

2017, děkuji

Ten 2017 byl živý rok. Začal rozladěním a potom už přinášel jen krásná poznání, zkušenosti, zážitky, potvrzení i dospělé a zralé změny. Děkuji.  Zakusila jsem hned v prvních měsících roku 2017 co znamená pracovat s lhářem a darmožroutem. Jaký je to pocit, když vám vytuní skvěle fungující firmu, kterou hýčkáte jako vlastní dítě. Že to je zkušenost k nezaplacení. Že kdo tohle nezažil, jakoby nepodnikal. A zklamání a vztek jsou silné emoce, notabene když přijdou současně. Děkuji. Ten 2017 přinesl poznání, že osudová láska, když je trpělivá, neztrácí na intenzitě a trvá už sedmnáct let. Že opravdických mužů je zoufale málo a ten můj se mi nezdá. Děkuji. Že děti jsou odrazem našich myšlenek a činů a ty moje holky prospívají, rozvíjejí svou osobitost a rostou z nich slušní lidé. Děkuji. Potvrdilo se mi jsem, že mám rodinu, která je sice praštěná, ale silná a milující. Okruh přátel se zúžil na minimum, zůstali ti skuteční, bezpodmíneční. Že hodina ráno s milovaným psem venku je lék ...
1 komentář
Další informace

Po malých krocích dokážete víc

Nastal čas ohlédnutí se, bilancování, plánování. Pro mě v posledních letech hlavně hlubokých díků. A tohle je  přesně ta chvíle upřímné vděčnosti za všechno, co mi uplynulý rok přinesl. Byl to rok plný tvrdé práce odměněné spokojeností a vírou, že když šlapete do pedálů, nemůže se stát nic jiného než že jedete. A správně nastavená jízda je proces plnění snů a dosahování cílů. Vždycky po malých dávkách. Protože co získáte ve velkém a snadno nevydrží dlouho. Dřív jsem zmateně chtěla všechno, hned, zadarmo a život se mi rozpadal pod rukama. Po čtyřicítce jsem přes průsery a zklamání dospěla k tomu, že malé, jasně definované kroky vedou k velkým cílům, postupně. Významné úspěchy se skládají z nepatrných, a ty není radno opomíjet. Všechny, zejména ty okem neviditelné je fajn mít zapsané. A ty nehmatatelné si vyfotit. Vlastně zaznamenat všechno, co se podařilo i nepovedlo. To je otevřená cesta kupředu. Jen tak dostanete bezpečně pod kontrolu vlastní život. Technika zázraku nefunguje b...
Okomentovat
Další informace