Přeskočit na hlavní obsah

Sebeobraz


Před pár dny jsem seděla s krásnou a úspěšnou ženou, která svým příběhem také přispěla do mé aktuální knihy Síla úspěchu, DOKÁŽETE VÍC. Zdravím tě, Aničko :-). Mimo práci spolu mluvíme i o životě. Slyšela jsem od ní velmi silná slova, kterými ji do života znamenitě vybavil její tatínek. Byla to vyjádření chvály, podpory a obdivu. Ano, otec ji už v šesti letech obdivoval, fandil jí a tím odstartoval její úspěšnou životní cestu. Slova, která ji v kombinaci s její pílí a cílevědomostí přinesla mnohem víc než , jak mi řekla, sama očekávala.
Takových potvrzení mých dlouholetých studií a zkušeností z výchovy a koučinku jsem slyšela desítky, možná stovky, funguje to. 
Pokud si odnášíme pokřivený sebeobraz už z dětství, bude namáhavé, pro někoho takřka nemožné jej narovnat.
Všechno, co se o sobě během dětských let dozvídáme, ukládáme do naší mentální ( nevědomí a paměť) a emoční banky (pocity a prožívání). Zjednodušeně, máme v hlavě katalog přesvědčení, ve kterém denně listujeme. A říkáme si – tohle je moc drahé, na to nikdy mít nebudu. V tomhle bych vypadala jako strašidlo. Ten chlap se mi líbí, ale nemám na něj. Chtěl bych víc cestovat a poznávat svět, ale doma říkali, že venku je to nebezpečné, ať radši sedím na zadku a jsem ráda za to co mám.
Ach, úplně mi naskakuje husí kůže. Jak se našim rodičům podařilo vytvořit z nás nádoby plné strachu a nedůvěry. Jak my, ačkoliv stejně jako naši rodiče cíleně nechceme, jenže podvědomě načrtáváme téměř identické myšlenkové vzorce do hlav svých dětí. A z těch si děti tvoří vlastní sebeobraz. Sleduji rodičovské chování všude kolem sebe, mám vlastně non stop zapnuté senzory, a bije mi do očí podrážděnost, tlak na výkon a nesoustředěnost. A děti nerozumí našim náladám, nezvládají naše požadavky a chybí jim naše přítomnost. Přitom co víc než lásku, podporu a pozornost, které jsou zadarmo, můžeme svým dětem dát. Do života nejvíc! Mylím na to každý den. Zkoučím se znovu a znovu.
A jestli to dělám dobře, vidím na odměnách, které od svých dětí dostávám💕💕💕

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Po malých krocích dokážete víc

Nastal čas ohlédnutí se, bilancování, plánování. Pro mě v posledních letech hlavně hlubokých díků. A tohle je  přesně ta chvíle upřímné vděčnosti za všechno, co mi uplynulý rok přinesl. Byl to rok plný tvrdé práce odměněné spokojeností a vírou, že když šlapete do pedálů, nemůže se stát nic jiného než že jedete. A správně nastavená jízda je proces plnění snů a dosahování cílů. Vždycky po malých dávkách. Protože co získáte ve velkém a snadno nevydrží dlouho. Dřív jsem zmateně chtěla všechno, hned, zadarmo a život se mi rozpadal pod rukama. Po čtyřicítce jsem přes průsery a zklamání dospěla k tomu, že malé, jasně definované kroky vedou k velkým cílům, postupně. Významné úspěchy se skládají z nepatrných, a ty není radno opomíjet. Všechny, zejména ty okem neviditelné je fajn mít zapsané. A ty nehmatatelné si vyfotit. Vlastně zaznamenat všechno, co se podařilo i nepovedlo. To je otevřená cesta kupředu. Jen tak dostanete bezpečně pod kontrolu vlastní život. Technika zázraku nefunguje bez t
Okomentovat
Další informace

Největší moderátorka na světě aneb jak se staví sebevědomí

To, že jsem značně výrazná osoba mi začalo docházet někdy kolem sedmého roku života. Že je má mluva vysokokadenční a dala by se přirovnat k MG 42 /1500 slov za minutu/ je zřejmé na první dobrou. Volume mám až moc doprava. Tak nějak celkově mi genom zajistil velice výrazný zjev. Mám krásné vlasy a zuby, jsem dobře stavěná (pozn. mého muže) v překladu jsem mohutná, moje ramena jsou širší než leckerá, pravdu, většina mužských. Mám snědou pleť, plné rty a hlavu nabušenou dobrými nápady a taky jsem vtipná. K tomu dvakrát řízlé břicho, aby se moje holky dostaly na svět a po každé z nich mi zůstalo 10kg navíc. Mám záštipce na zádech a boky jak dva žoky. Podbradky dva až tři podle měsíčního cyklu. No a co? Že jsme tím o čem si myslíme že jsme se popsaly stohy papírů, o to hůř, když si o sobě vytvoříme mylnou představu z toho co slýcháme na svou adresu. Tedy žena s rameny jak závozník nemůže třeba....doplňte si... V mém případě zněla moudrá doporučení mých blízkých " do televize jsi moc
Okomentovat
Další informace

Jdu si dát dvacet

Jdu si dát dvacet Už Winston Churchill věděl, že spánek je nejdůležitější potrava pro mozek. Měl odpoledního šlofíka tak vychytaného, že po sklence brandy na sebe natáhl pyžamo a zavrtal se do pěří, jako by měl před sebou noc. Jelikož byl pan Churchill moudrý člověk, věděl, že krátký spánek = rychlý restart mozku.  Dneska to můžeme porovnat s tím, jak pracuje počítač. Když začne být pomalý a jeho odezvy jsou zdlouhavé, je čas na restart. Po restartu je pak všechno tak rychlé, jak má být. Mozek je v tomto ohledu podobný. Když usnete, byť krátkou chvíli, je možné hned zaznamenat přínosy v několika oblastech,  zejména rychlý nával pozornosti a vyjasnění mysli . Můžete toho využít během dne, pozdě v noci či před důležitým úkolem nebo zkouškou, zejména tam, kde potřebujete trochu extra rychlosti pro vaše reflexy.  Když kotle kávy, jídlo a cola nezabírají, naopak, kafe a cola vás dehydruje a jídlo uzemní, pěti až dvaceti minutové „drcnutí“ vás refrešne a znovu přivede hlavu k životu
Okomentovat
Další informace